do you want to go to the plage with me

anebo kamkoli jinam, vážně.

nevim, jestli je to zkouškovym, ale takhle mizerně jsem se necejtila už hodně dlouho. vlastně ne, já necejtim vůbec nic. to je prostě celková totální nechuť cokoli dělat, vymejšlet, prostě v jakymkoli směru fungovat.
někdy včera nebo předevčírem (ty dny tak nějak hrozně splývaj dohromady a kdybych neměla pravidelnej rituál mytí vlasů, tak bych nevěděla už vůbec) mě trklo, že už nedokážu bejt ani trochu kreativní. jako kdybych měla žábu na kreativním prameni. vymyslet nějakej příběh, sesmolit pár hezky znějících vět, nedejbože něco namalovat - a ne, nápisy všechno mě sere a this sucks v ozdobný kaligrafii se za umění neberou -; neexistuje.
všechno to tak nějak vygradovalo dneska, když jsem se snažila dohodnout nějakej tah se ségrou a naší společnou kamarádkou. ségra mě už nevimkolik tejdnů urguje, ať "něco zorganizuju". tak okej, stanovim datum, který nám všem vyhovuje. načež píšu kamarádce, kam teda půjdeme. prej "jestli máš nějaký nápady, tak sem s nima :)". kruciprdel já něco vymejšlim pokaždý. ráda totiž se svejma kamarádama podnikám věci typu brunch v kině nebo pojďme šplhat na Vítkov, o tom žádná. jenomže problém je v tom, že už mě prostě unavuje pořád bejt ta, co něco vymejšlí, všechny svolává dohromady a dělá plány. to jsou všichni kolem mě tak kurevsky pohodlný sami něco aktivně vymyslet, nebo jim za to prostě a jednoduše nestojim? kamarádka tomu nasadila korunu, když prohlásila, že "pořád máme kávovarnu nebo tak". v kávovarně jsme byly už stokrát a nebo tak my ass. na tenhle stereotyp se vám můžu majestátně vykvajznout.

tímhle malym nasranym obloučkem se zase vracíme k mojí absenci kreativního střeva. google mi vyplivl "7 jednoduchých kreativních rituálů jak inspirovat duši" a kromě zjevnejch kokotin typu piš si deník a dívej se na svět dětskýma očima tam stojí get away. vypadni pryč. a to je úplně přesně to, co potřebuju - změnu prostředí. protože když mě serou už i kamarádi, tak už mě tu nedrží vůbec nic.

takže jo, do you want to go to the plage with me?

Já se z toho asi pogleeju

Ztratila jsem i tu poslední špetku hrdosti. Už zase koukám na Glee.

S tímhle pitomoučkým seriálem mám podobnej vztah jako s True Blood - v jednom kuse nadávám, jak se to strašný a všichni jsou nesnesitelný, ale stejně se klepu na další epizodu jako babka na akce v Kauflandu. I když s Glee je to ještě mnohem mnohem horší, protože kolem celýho tohohle kolosu je takovej hajp, až vznikaj spin-off reality show, 3D koncerty a představitelé zpívaj na Obamově inauguraci (okej, nad Darrenem Crissem přihmouřím oko, protože asjkldfhgwahhh a tak vůbec). Zkrátka správná Amerika - když to sype, vytřískej z toho nejvíc.

A přitom původní úmysl nebyl vůbec zlej - spojit muzikál se seriálem, zakomponovat populární hitovky i nestárnoucí pecky do příběhu. Tak kde je problém? Už jen ve skvadře "sboristů":

(obrázek z glee wiki)

• asiatka-gotička
• krasoň-tupoň, údajně nadějnej fotbalista, ale ve skutečnosti docela lúzr
• úplně vymletá blondýna
• prostorově výrazná afroameričanka 
• nesnesitelná primadonka a special snowflake 
• extravagantní a okázalý gay s fistulí, která rozbíjí sklo
• nejpopulárnější roztleskávačka s Ivy League ambicemi
• asiat-tanečník se stereotypickým otcem s příliš vysokými nároky
• (wtf toho neznám)
• drsoň-prsoň jako kontrast ke krasoňovi-tupoňovi
• ghetto latina
• nerdík na vozíku

Rodina - primadonka má dva tatínky, tupoň a fistulka jsou nevlastní bráchové, drsoň vyrůstal bez otce.

Náboženství - roztleskávačka je zapálená katolička (takovej ten typ před svatbou ne, akorát se nechá zbouchnout drsoněm, hah), primadonka a drsoň židové.

Vztahy - wahh všichni se všema, protože to je přece normální. Ghetto latina sbalí vymletou blondýnu, z nějakýho důvodu jsou krasoň a primadonka spolu a neustále se potřebujou přesvědčovat o svojí nehynoucí lásce, asiati jsou pár protože přece šikmooký choděj jen se šikmookýma a fistulka je Capuletová k Montekovi z konkurenčního sboru.

Prostě stereotyp vedle stereotypu. Až z toho bolí oči.

Nejhorší je, že to scénáristům všichni žerou. A nalejme si čistýho vína - Ryan Murphy je tak trochu dyk s egem někde na půl cesty k Saturnu, takže okázale ignoruje veškerou kritiku a dál si jede podle svýho - víc postav, víc načatejch a nikdy nedokončenejch zápletek, víc písní, víc kostýmů, víc choreografií, víc, víc, VÍC.

Nejnovější série má jen dvě pozitivní věci:

1. Z některejch do očí bijící nesrovnalostí si sami scénáristi začali dělat legraci (třeba když se klavírista zhroutí s tím, že nikdy neví, jakou píseň po něm ty děcka chtějí nebo když naráží na to, že lidi, co minulou sérii odmaturovali, tam jen tak každej tejden zevlí)
2. D a r r e n   C r i s s

A to je vše.

Takže na ten seriál nekoukejte. A už vůbec ne kvůli tomuhle mazlíkovi. Prostě ne.

(Glee Reaction Gifs)

a co když se to nezlepší?

rovnováha ve vesmíru my ass.

prakticky už od maturity to se mnou jde po hlavě do prdele. to je 623 dní totálního voseru, kdy mi nic nikde s nikym a nijak nevychází. nevim, kde se v matrixu stala chyba, která způsobila, že:

• se umim naučit úplný kulový
• naopak si pamatuju takový kvantum kokotin, až je to k pláči (řekněte, jak v životě zužitkujete poznatek, že má Harry Styles čtyři bradavky a dvanáct prstů na nohou)
• peníze přede mnou doslova utíkaj
• pravidelnej spánek? vy jste vtipný
• mám potřebu zevlit na všech sociálních sítích světa
• rodině začíná bejt postupně tak nějak šumák, co se mnou je a bude
• jo a taky jsem ztratila schopnost se smysluplně a konstruktivně vyjadřovat
• a okecávat věci

jsem na škole, která se mnou dnes a denně kolosálně vyjebává, přestože i když bych to studium dokopala do nějakýho titulu, tak se v jednom z těch nejlepších případů uchytim jako operátorka call centra. 

na účtu mám zero zero zero bez šance na zlepšení situace - takže ani nemá cenu se těšit na léto, když se stejně nejdál podívám tak do Podolí.

domů na sever se mi taky nechce jezdit, protože nejpozdějc po třech dnech se mi začne dávat najevo, že tam jsem jaksi navíc (v extrémnějších případech se začnou nadhazovat věci typu že bych měla platit za jídlo a internet).

nemůžu trávit čas s někym, protože nikdo, kdo by ve mně vyvolával pocity srovnatelný s pocity, který ve mně vyvolává kurzíva, prostě a jednoduše není. a i když se čistě hypoteticky potenciálně a potencionálně někdo objeví, tak to má háček. ne v podobě bydliště na opačnym konci planety nebo přítelkyně, ale v podobě sexuální orientace. a přes to bohužel vážně vlak nejede. wahhh

celkově je čím dál víc věcí, který mě serou, a čím dál míň věcí, který mě těší. mám super kamarády a super ségru, ale to je asi tak všechno. proto mě vždycky nejvíc vytáčí řeči typu: to je aby byl vesmír v rovnováze. everything happens for a reason. bude zase líp. bulšit. 623 dní - okej, odečteme dovolený a pár dní, kdy se hrál fakt dobrej fotbal - takže mám za sebou 572 dní na hovno. to chci vidět tu rovnováhu.

protože jestli to nebude nevyčerpatelný účet, světový mír a Ryan Gosling jako bonus, tak si budu stěžovat.