někdy mám tak obskurně konkrétní sny. jako minulou noc, kdy se mi zdálo, že jsme s kamarádama zformovali gang na dětských bobech (takových těch s volantem, cool) a objížděli nákupní centra. a jeden kamarád si voskoval chlupy v nose. a mně to vůbec nepřišlo divný.

ve snech to vůbec všechno funguje tak nějak jinak. možná jsou sny pohledy do paralelních vesmírů? protože jestli jo, tak v nějaké časoprostorové dimenzi chodím po ikee s miminkem v baťohu, který vždycky sundám, otevřu, bejby si v něm tak sedí a kouká, zavřu, nasadím a jdu.

jsou i sny, který se opakujou. asi nejvíc si pamatuju sen, který se mi pořád vracel, když mi bylo asi osm. už ani nevím, jak to vzniklo, ale na chalupě se na půdě údajně zabydlel nějaký vandrák a s ostatníma děckama jsme si ho chtěli prohlídnout. když jsme už už otevírali dveře na půdu, najednou se kolem nás prohnal velký pobuda, ségra začala ječet a já hrát mrtvou... protože fuck logic.

pak jsou sny na pokračování. to je takový to si když před usnutím představujete ideální život. v průběhu let jsem si takhle nechávala zdát o románcích s vinnetouem, členy backstreet boys, dvojčaty z tokio hotel nebo třeba iron manem. když jsem potom začala být v srdeční oblasti nesmírně spokojená, najednou jsem před spaním neměla o čem fantazírovat. tak jsem si stvořila supermísnost a la the sims, ve které můžu regulovat celou svou existenci - takže si můžu udělat krásný zuby, zdravý nehty nebo věčně hladký nohy. a jelikož věcí, který bych na sobě občas ráda změnila, je víc než dost, tohle na mě zabírá líp než počítání oveček.

kdo v dnešní době ještě počítá ovečky? a počítal je vůbec někdy někdo? není to jen masivní hoax? a co na to jan tleskač?